|
|
Autor | Albína Měchurová |
| Rok vydání | 2008 | |
| Studijni obor | VD | |
| Počet stran | 172 s. | |
| Cena | 190,- Kč | |
| ISBN | 978-80-86723-32-7 | |
|
Vyprodáno
|
Každý jedinec si přeje, aby ti, ke kterým hovoří, mu naslouchali, aby mu rozuměli, aby sdíleli jeho myšlenky, vzali je za své a řídili se jimi. Nejde jen o politiky, manažery, učitele, vědce nebo herce. Vzniká stále víc profesí, kde řeč, tedy dobrá řeč, je předpokladem úspěchu v jednání s druhými lidmi. Často je spojena s předpokladem prosadit se, uplatnit, dosáhnout svého cíle v obchodě, v úřadě, ve vědě a vlastně v jakémkoli oboru lidské činnosti. Denně se na celém světě vedou stovky a tisíce jednání ve všech profesních a politických oblastech.
Proč jsou nebo nejsou úspěšná? Proč některá končí dohodou a jiná nezdarem? Proč některý politik, herec či učitel se stává obecně uznávaným „miláčkem lidu“ a jiný je lidem vypískán? Možná, že řekl v nepravou chvíli nepravé slovo, nebo naopak. Možná, že jeho projev rozechvěl v těch, kteří ho poslouchali, jakousi strunu souznění. Ale jak se to vlastně dělá? Na tuto otázku je těžké jednoznačně odpovědět. O proniknutí do této víceméně tajemné sféry se lidstvo pokouší téměř tři tisíce let. Antičtí filozofové hledali zdroje úspěchu v rozumu, mravnosti, v logice, ve filozofii vůbec a především v jazyce samém, v jeho tvárnosti, bohatství slov, libozvučnosti, ale i v oblasti mimojazykové, kterou bychom mohli moderním výrazem označit jako image.
Současný svět se k disciplině, zrozené ve starověku a nazvané rétorika, vrací. Je až s podivem, jak zásady, poučky a axiomy z této dávné doby jsou pořád aktuální. Žádná z nich však nemůže platit jako obecná šablona, k níž se lze v každé řečové situaci uchýlit. Je to jenom usoustavněná lidská zkušenost, s níž musí každý pracovat sám a na sobě. Všechno, co v této publikaci čtenáři nabízíme, je vedeno tímto směrem. Jakékoli jednání řečí má tolik rozmanitých dimenzí a může být tak mnohotvárné jako život sám. Avšak i v té mnohotvárnosti lze najít regule, jimiž je možno se řídit a sebekontrolovat.
„V současném světě je stále méně profesí pro introverty“ (Kohout, K.: Umění komunikace. In: Úvod do studia managementu. Praha 1996, s. 98). Není možné nekomunikovat a nejednat. A k tomu jsme chtěli předloženým textem přispět. Autorka