Teoretická východiska a trendy personálního managementu
|
|
Autor | Michaela Tureckiová |
| Rok vydání | 2009 | |
| Studijni obor | VD, EHS | |
| Počet stran | 104 s. | |
| Cena | 150,- Kč | |
| ISBN | 978-80-86723-66-2 | |
|
|
Organizační chování (nebo též chování /lidí/ v organizacích) patří mezi disciplíny, jejichž vznik a vývoj byl a stále zůstává podmíněn rozvojem manažerské praxe a teorií managementu, jejichž záměrem je tuto praxi reflektovat a zdokonalovat. V posledních desetiletích tvoří studium vybraných témat organizačního chování nedílnou součást manažerského vzdělávání – a jak se ostatně dočtete také dále v textu, byla to právě nezbytnost zkvalitnit kurikulum tohoto typu vzdělávání, která dle mínění některých autorů stála u zdrodu organizačního chování jako vědní disciplíny. V případě organizačního chování se tedy jedná o relativně mladý obor, jehož předmět můžeme ve stručnosti shrnout jako studium, respektive diagnostiku projevů chování a jednání lidí v organizačních soustavách a v procesech organizování. A to včetně predikce důsledků tohoto chování (jednání) na další fungování organizace, zejména na její efektivitu a případně konkurenceschopnost či výkonnost ve srovnání s obdobnými organizacemi. Stejně tak patří k předmětu organizačního chování studium vlivu organizace (posuzované jako otevřený systém) na chování a jednání jejích členů. To vše se základním cílem naučit se takto poznané chování (jednání) nejen respektovat, ale také ovlivňovat žádoucím směrem a za použití etických prostředků tak, aby organizace mohly úspěšně fungovat i v turbulentním a globalizujícím se prostředí a aby lidé v nich mohli prostřednictvím svého členství v organizaci dosahovat nejen cílů organizace, ale také svých vlastních (životních či pracovních) aspirací.
Vzhledem k právě rámcově vymezenému předmětu a cíli organizačního chování je snad zřejmé, že existuje rovněž významná spojitost mezi organizačním chováním a dalšími „vědami o člověku“ (humanitními, respektive společensko-vědními obory), z nichž mnohé můžeme označit jako tzv. zdrojové disciplíny organizačního chování.
Při studiu vybraných témat organizačního chování, která tvoří základ dalšího textu, tak můžete využít své dosud získané znalosti z uvedených vědních oblastí a ovšem také z praxe řízení a fungování různých typů (zejména) zaměstnavatelských organizací, na něž především se empirická část organizačního chování v tzv. akčním výzkumu zaměřuje. Ať už tedy budeme organizační chování považovat za obor interdisciplinární, nebo dokonce multidisciplinární, je pochopitelné, že jeho studium těsně souvisí s dalším rozvojem zejména dvou oborů – teorie organizace a řízení a personálního řízení, respektive s koncepcemi řízení a rozvoje lidských zdrojů a s úvahami o efektivním vedení lidí. V tomto smyslu lze teorii organizačního chování považovat také za základ personálního managementu („manažerské personalistiky“, tj. personálních funkcí a s nimi spojených činností vykonávaných ne-personálními manažery) a za významnou zásobárnu znalostí a dovedností, z níž čerpají jak specialisté-personalisté a personální (HR) manažeři, tak také manažeři nejrůznějších funkčních specializací v rozličných typech organizací.